B i b l i c k é     p o s t a v i č k y


 

 

 

Česká republika

Počátky

Praktickou práci s Biblí spojenou s biblickými postavičkami poznali představitelé Českého katolického biblického díla na pravidelném setkání ředitelů a dalších spolupracovníků institutů Katolické biblické federace - subregion Střední Evropa, pořádaném v italském Brixenu v roce 1999. Součástí pracovního setkání bývá i seznámení s novými metodami biblické pastorace. Práce s biblickými postavičkami zástupce Českého katolického biblického díla velmi zaujala.
Začal se proto připravovat kurz pro zástupce Biblických institutů ze střední a východní Evropy. Až v červenci roku 2001 se podařilo tento kurz uskutečnit. Proběhl v Domě ticha – Haus der Stille - v Heiligenkreuz u Štýrského Hradce. Zúčastnili se ho dva zástupci z Polska, dvě účastnice z Maďarska a tři zástupci Biblického díla z České republiky. Kurz proběhl v týdnu 1.-7.7.2001. Jeho součástí byla nejen výroba biblických postaviček a oveček, ale také práce s Biblí. E. Waltesdorfer nám ukázala nové možnosti, jak se dá biblický text znázornit biblickými postavičkami, a tak posluchače vtáhnout do děje.
Z kurzu jsme si do Biblického díla přivezli 10 postaviček znázorňujících dospělé postavy, dvanáctiletého hocha a šestiletou dívku, dvě postavičky znázorňující miminka a několik ovcí. Kromě toho jsme nakoupili také další rekvizity – zmenšené nádoby, hudební nástroje, hůl, lampičku pro pastýře, klec s párem hrdliček a 15 cm vysokého osla. Účast na kurzu včetně materiálu byla sponzorována KBF – subregion Střední Evropa a nadací Biblia.
 

Obstarávání materiálu
Začít kurzy v našich podmínkách nebylo jednoduché. Kostry biblických postaviček vyráběné ve Švýcarsku byly pro nás cenově nedostupné. Proto jsme hledali někoho, kdo by je byl schopen vyrobit u nás. Podařilo se navázat spolupráci s Chráněnou dílnou v Ludgeřovicích u Opavy. Díky osobní angažovanosti pana Lukáše Volného se podařilo sehnat člověka, který by odlil olověné boty.
Velký problém byl se samotným drátem a sisalovým provazem, které tvoří základ kostry. Sisalový provaz utkaný tak, aby se jím dal prostrčit drát, se u nás nedal sehnat. Proto byl sisalový provaz nahrazen horolezeckým lanem. Chráněná dílna pak vytvořila několik prototypů koster s různými druhy drátů. Drát nesměl být ani příliš tvrdý, protože by nešel ohýbat, ale ani příliš měkký, protože by se postavička bortila. Musel být z takového materiálu, aby se při opakovaném ohýbání nelámal. To je hodně nároků na obyčejný drát. Po několika pokusech se podařilo vybrat ten správný, s odpovídající tuhostí i pružností.
Nečekané problémy nastaly s materiálem používaným na hlavu. Jedná se o zvláštní typ polystyrénu, zvaný styropur. Po dlouhém shánění byl i tento materiál k dispozici, a tak se mohly kostry začít v chráněné dílně vyrábět.
Otázkou zůstávalo, kde vezmeme materiál vhodný na vlasy. Pro tento účel se používá srst (kůže i s chlupy) od různých zvířat. Přes kontakty se Slovensko, Slováckem a Polskem jsme sehnali nejrůznější zbytky kůží od kožešníků, či nakoupili celé velké kůže na trhu. Díky osobní angažovanosti paní Jarmily Dostálkové se podařilo sehnat velké množství polyesterového rouna na vycpání tělíček u postaviček.
Dříve velmi moderní tzv. „počesaný silon“ neboli „duvetine“, který se používá jako kůže postaviček, byl nyní jen těžko k sehnání. Několikrát se ho podařilo koupit ve výprodejích zbytků látek v Brně. Později objevily kolegyně ze Slovenského biblického díla továrnu v Liptovském Svatém Mikuláši, která tuto látku vyráběla a byla ochotna nám ji na požadovaný odstín i obarvit. V roce 2007 továrna zkrachovala, takže další zdroj počesaného silonu se nyní opět hledá.
Pak bylo třeba nakoupit látky na šaty, nastříhat spodní košile a kalhoty, nažehlit plátno pro tělíčko, nastříhat pruhy pružné bavlny na zpevnění končetin a nastříhat počesaný silon; poté kurzy mohly začít.
Na první kurzy si účastníci vozili vlastní šicí stroje, se kterými byly neustále potíže. Někteří přivezli nefunkční stroj, jiní na něm neuměli šít. Problém se šicími stroji se vyřešil dlouhodobým zapůjčením kvalitních strojů značky Pfaff od sester dominikánek z Dolních Bojanovic.
 

První kurzy
První kurz proběhl v nově opraveném sídle Českého katolického biblického díla v Dolanech u Olomouce na podzim 2002. Zúčastnilo se ho 16 lidí – 15 žen, jeden muž a moderátoři. První kurz byl zkouškou časové náročnosti, připravenosti materiálu, nářadí atd. Trval od pátečního odpoledne až do pozdního nedělního večera.
 

Další kurzy a rozvoj
Kurzy se staly velmi populárními. Největší zájem byl o víkendové kurzy, případně prodloužené víkendy – od čtvrtečního večera. V Dolanech jsou víkendové kurzy každé dva měsíce pro max. 16 lidí pod vedením P. Petra Chalupy a Mgr. Marie Klaškové. O prázdninách probíhá i týdenní kurz výroby a práce s biblickými postavičkami v Dolanech. Činnost Českého katolického biblického díla se nezaměřuje jen na Dolany, proto byly kurzy realizovány i v jiných místech v České republice – např.: Český Těšín, Vidče, Zlaté Hory, Město Albrechtice, Jičín, Francova Lhota, Vnorovy, České Budějovice, Písek, Hradec Králové, Pardubice, Horní Lideč…
Během kurzů se zpřísnila výstupní kontrola. Postavička musí být na konci kurzu zcela dokončena. Zjistilo se, že to, co člověk nedokončí na kurzu, již doma nedodělá.
 

Nové objevy
Během přípravy na kurzy docházelo k neustále novým nápadům a vylepšením. Podařilo se vytvořit dům jinou technikou, než jaká byla představena v Rakousku. Na základ jsem použila stejný materiál – polystyrén. Abych dosáhla vzhledu izraelských domů, nepoužila jsem sádru, která se drolí a zanechává bílé stopy na koberci, ale polystyrén jsem obalila za použití kašírovací techniky novinami. Na spodní část domu jsem přidala zbytek dlaždice, což snížilo těžiště a zvýšilo stabilitu domu. Na závěr jsem dům natřela bílou matnou barvou (Balakryl). Dům se nedrolí, nepadá a slouží svému účelu.
Podobné techniky se využilo i při stavbě lodi. Loď je jednou z důležitých rekvizit pro některé biblické příběhy (např. vyprávění o Jonášovi, o bouři na moři nebo o zázračném rybolovu). Základ lodi byl opět polystyrén a drát. Polystyrén vytvořil základ lodi a drát umožnil dát lodi potřebný tvar. Dále se postupovalo podobně jako u tvorby domu – kašírovací technikou. Loď z polystyrénu a drátu se obalovala novinami a lepidlem na tapety. Po zaschnutí se přetřela různými odstíny hnědé barvy, aby měla vzhled dřeva.
V některých detailech se podařilo usnadnit a zrychlit práci – pro lepení bot, hlavy a kopýtek u ovcí se používá rychle tuhnoucí lepidlo z tavné pistole. Během kurzů se přišlo i na několik nových střihů na šaty pro ženy i muže.
Pokusili jsme se vytvořit osla a velblouda k postavičkám. Účastníci je opakovaně žádali (do chléva v Betlémě, útěk do Egypta, vjezd do Jeruzaléma, příběhy praotců, atd). Tato zvířata je možné koupit již hotová v Churu ve Švýcarsku. Osel však stojí asi 600 Kč, velbloud 750 Kč. Jsou proto pro mnoho katechetek nedostupná. Základ pro výrobu osla tvoří plastový osel nebo zebra pro děti z kolekce „Svět zvířat“, případně drátěná kostra, která se používá na ovečky i velblouda. Z kůže se vytvoří kopyta a hlava. Osel se pak omotává koudelí nebo šedočerným polyesterovým rounem od hlavy až ke kopytu. Pro velblouda se používá vlna z velbloudí srsti. Uši jsou z kůže a na hřívu a ocas se použije kousek srsti, která se na již skoro hotové zvíře nalepí.
 

 úvodní strana